Díl 1. Michal Krčmář: Jak jsem chtěl být marketingovým ředitelem Bageterie Boulevard

Můj příběh se začal psát v prosinci loňského roku. Téměř po osmi letech jsem byl na rozcestí své kariéry a hledal nové full time uplatnění. Začal jsem intenzivně studovat generativní umělou inteligenci, aby mi tohle „talk about“ téma neuteklo stejně jako NFT. Jenže AI je pořád v plenkách a složenky mi ještě dlouho platit nebude. V množství nabízených prací se objevila jedna, která mě jeden večer zaujala – Bageterie Boulevard hledá nového marketingového ředitele. Wow! Říkal jsem si „tohle musím mít, za tím si půjdu!“.

V pondělí 3. dubna večer jsem tak odeslal své příjemně graficky zpracované CV v češtině i v angličtině, připojil jsem tematický motivační dopis, který popisuje moji motivaci, odborné i osobnostní skills, a čekal jsem. V úterý 18. dubna, tedy po 15 dnech, mi volala milá paní z HR oddělení, že jsem je zaujal a že by mě rádi pozvali na osobní pohovor. Paní zněla skutečně moc mile, takže jsem si říkal, jak moc to bude fajn. Ve středu 26. dubna v 10:00 dopoledne jsem tak zamířil do Hloubětína, do areálu Office Parku, což je změť azbestových budov z přelomu osmdesátek a devadesátek. Našel jsem centrální budovu Crocodille, kde sídlí i dceřiná společnost Bageterie Boulevard. Slečna na recepci mě usadila na koženkovou lavici připomínající čekárnu u doktora a nabídla mi, že jestli chci vodu nebo kafe, mám si ji vzít tamhle v automatu, papírové kelímky jsou hned vedle. Chápu, každá firma má jinou kulturu, nevadí mi to, natočil jsem si vodu a čekal. Větší nepříjemností v čekací době byl zápach z toalet, který mi připomněl dobu totalitních kempů, kde se čůralo na pánských toaletách do odtokového kanálku a v letním horku pak zapáchalo okolí kilometr daleko. I to se může stát, možná zrovna nějaká závada a firma čekala na opraváře.

Paní z HR měla 12 minut zpoždění, protože se prý zdržela na produktové schůzce. Vzala mě do prosklené zasedačky a s výrazným oddychem řekla „tak povídejte“. Trošičku jsem měl pocit, že obtěžuji, ale přešel jsem to. Zdvořile jsem se zeptal, jestli má představu, čím konkrétně mám začít. Osočila se na mě, že snad odříkám své CV. Paní asi neměla svůj den, což značily její červené oči, které působily, jak kdyby paní celou noc nespala. Odříkal jsem tedy své CV a svoji vizi ve firmě BB. Paní z HR mě zastavila, že mluvím moc rychle, a že se nestíhá soustředit. Řekla mi velmi stručně o firmě, o majiteli panu Cichoňovi, který si marketing vede sám a potřebuje k sobě nějakou pravou ruku. Tuto větu si pamatujte. Zároveň dodala, že mi pošle zadání na case-study, ať ji připravím a pak se domluvíme přímo na obhajobě před panem majitelem. Celá schůzka trvala přesně 12 minut a já odcházel trochu rozpačitý a říkal jsem si „no co, chci to, tak to musím překousnout a zabojovat – uvidíme, jak se bude firma profilovat v dalších jednáních“.

Takto vypadala moje case-study, ladil jsem ji osobně do designu brandu BB.

Hned druhý den, ve čtvrtek 27. dubna jsem dostal zadání na case-study, které znělo „Obejděte několik provozoven Bageterie Boulevard, otestujte produkty, a najděte věci, které by se daly zlepšit. Nechceme kritiku, chceme nápady na zlepšení.“ Zadání ovšem bylo bez základního prvku ,a to termínu dodání. Proto jsem se zeptal na tento doplňující dotaz, na který mi bylo odpovězeno „je to na vás, něco navrhněte“. Aha, tak jo. Navrhl jsem tak termín pátek 5. května s myšlenkou, že jeden týden na zpracování je fér pro všechny strany a aspoň se ukáže skutečný zájem a nadšení.

Párkrát jsem v BB kdysi byl, ovšem tahle výzva měl zcela nový rozměr. Ihned jsem objel tři nebližší provozy na v severní polovině Prahy, objednal si, prohlédl si provozovnu, ptal se zaměstnanců na věrnostní program a druhý den si objednal jídlo domů rozvážkovou službou přes aplikaci. Přemýšlel jsem, psal si spoustu zápisků a po třech dnes si napsal scénář prezentace, kterou jsem se rozhodl vyladit i graficky tak, aby odpovídala brandu a zároveň zapojil své AI dovednosti, aby firma viděla, jak jsem inovativní. Pro zajímavost, náhledy CS vidíte na obrázcích v průběhu celého článku, není se čím tajit. Case study jsem dodělával po nocích, abych ji dokonalou odeslal v domluveném termínu. Ještě několikrát jsem ji překontroloval, pročetl a dal k náhledu i mojí paní. Prezentaci jsem odeslal o den dříve, tedy ve čtvrtek 4. května. Byl jsem na svoji práci hrdý a čekal jsem příjemnou reakci také z druhé strany.

Uplynul téměř jeden měsíc a když se nikdo neozval, zdvořile jsem se ve čtvrtek 1. června připomenul se slovy, že jsem do prezentace investoval spousty času a že moc prosím o zpětnou vazbu. Hned druhý den volala paní z HR s nadšeným hlasem, jak prošla stovky prezentací a kejsek a nikdy neviděla takhle dobře zpracovanou práci, že je nadšená a že by o mě rozhodně nechtěli přijít, že se dlouho neozvala, protože nebylo možné najít volné okýnko v kalendáři pana majitele, abych před ním mohl svoji prezentaci obhájit. Že to hned jde napravit a najít s panem Cihoněm, majitelem firmy, termín. Byl jsem šťastný za takovou zpětnou vazbu. Moje práce a invence nebyly zbytečné. Oznámil jsem paní z HR, že zítra, od 3. do 10. června, odjíždím na zahraniční kurz a jestli by bylo možné se spojit hned v týdnu po mém návratu. Řekla mi „ano, samozřejmě, napište mi e-mail, až budete zpět, a hned domluvíme schůzku, já zařídím, aby to tentokrát s panem Cichoněm určitě klaplo“. Se slovy chvály a vzájemných sympatií jsme se rozloučili a já se těšil na návrat do Prahy.

Stručný obsah celé case-study je základem prezentace + vlastní fotka z mých častých nákupů.

Hned v pondělí 13. června ráno jsem napsal paní z HR e-mail, že jsem zpět a že budu moc rád za společnou schůzku s panem Cihoněm. K mému překvapení mi přišla automatická odpověď, že paní z HR čerpá od 12. do 25. června dovolenou a zpět bude 26. června. Prosím? To mi to nemohla říct rovnou? No nic, asi jí to nedošlo. V automatickém e-mailu byl naštěstí kontakt na zastupující kolegyni z HR. Napsal jsem tak ihned zastupujícímu kontaktu s informací o plánované domluvě na schůzce s panem majitelem. Druhý den přišel e-mail od zastupující paní z HR, že vůbec netuší, kdo jsem a o co jde, ale že se to pokusí zjistit. K mému překvapení zastupující paní volala v pátek 16. června, tedy dva dny od poslední komunikace, že vše zjistila, a rovnou domluvila schůzku s panem Cihoněm na 21. června.

Měl jsem radost, že před tím to skoro dva měsíce nešlo a najednou to šlo během týdne. Super, asi o mě mají skutečně zájem, říkal jsem si nadšeně. Nahodil jsem oblek a zajel opět do Hloubětína do centrální budovy. Automat na vodu a kafe zde pořád stál. Nezměnilo se a ni plánovaní času v BB. Tentokrát jsem čekal 14 minut na zpožděnou schůzku, kdy pro mě přišla zastupující paní z HR (později jsem se dozvěděl, že šlo o sestru pana majitele) a dovedla mě po ochozu do prosklené kanceláře pana majitele, kde se usadila se mnou.

Byl jsem připraven na rozbor mého vele-díla a věcnou debatu o firmě. Pro začátek jsem pana majitele pochválil, jak to dělá dobře po PR vertikále a jak jsem četl o jeho spojení s elektrickými Škodovkami, že mě to zaujalo. Probrali jsme tak na minutu svět elektoraut. Hned po tom mi řekl „tak mi řekněte něco o sobě“. Dobře, znovu jsem přeříkal své CV a nakonec dodal dotaz, jestli se k němu dostala moje práce. Pan Cichoň odpověděl „jo, to jsem viděl“. Nic víc. Následně zazněla otázka „Kolik chcete peněz“. Po mé odpovědi hned „hmm, to je dost, ale dobře“. Já vám do pátku osobně zavolám a kdyby ne, tady máte moji vizitku a klidně mě bombardujte“. Rozloučili jsme se podáním ruky. Celá schůzka trvala přesně 8 minut a za tu dobu seděl pan majitel za počítačem a s výjimkou loučení se na mě ani jednou nepodíval. Asi je to velký introvert. Nevadí. Moje pocity z firmy začaly být najednou trochu divné. Žádná obhajoba mojí práce se nekonala, na schůzce s panem majitelem zazněla jen prázdná slova bez přípravy BB.