• Domů
  • Blog
  • Pozor na to, jak na Vás působí charismatický leader

Pozor na to, jak na Vás působí charismatický leader

07. 08. 2019 Admin Person

Snad v každém druhém CV vidím, že člověk má skvělé “leadership skills”. Je to doznívající buzzword posledních let, který pořád zní velice důležitě a potřebně, charismaticky už jen na papíře. S nadsázkou skoro všichni chtějí být (nebo jsou) charismatický “leader”. Narazil jsem na zajímavý článek od Allison M. Vaillancourt, která se na problematiku leadershipu dívá zajímavou perspektivou evolučního přežitku a varuje před tím, že se někdy necháme charismatem leadera strhnout, i když to není pro dobro věci.

Podléháme při přijímání nových zaměstnanců až příliš jejich charismatu?

páv.jpg

Allison M. Vaillancourt 23. ČERVENCE, 2019

Už jste si někdy dělali některý z testů, jejichž cílem je zjistit, do jaké míry podléháte skrytým předsudkům, založeným na věcech jako věk, pohlaví, tělesná hmotnost nebo barva pleti? Když jsem nedávno posuzovala nejrůznější metody testování na Project Implicit, uvědomila jsem si, že na této stránce nikde nenarazíte na jeden test, který by se velmi hodil nám všem pohybujícím se ve vyšším vzdělávání: test, který by dokázal vyhodnotit náklonnost, již chováme vůči charismatickým lídrům.

Bylo by docela zajímavé zjistit, jak moc upřednostňujeme sebedůvěru před kompetencemi a o kolik jsou pro nás přitažlivější lidé, kteří jsou okouzlující, dynamičtí a zábavní — i kdyby se jim nakrásně nedostávalo potřebných dovedností a vůdcovských schopností potřebných k tomu, aby efektivně vedli univerzitu vstříc budoucnosti.

Ačkoliv jsem strávila většinu svého profesního života v HR a univerzitní administrativě, musím již na samém počátku přiznat, že výsledky mých vlastních testů odhalily silnou inklinaci k výrazným osobnostem. Miluju sebevědomé řečníky, neohrožené myslitele a bodré vypravěče. Třebaže mi teatrálnost a přemrštěná bravura lezou na nervy, pokud jde o kandidáty u pracovního pohovoru, mám mnohem raději lidi, kteří mají šťávu. Tíhnu k družným jedincům, kteří se netají provokativní postoji a kteří si umějí získat posluchače v místnosti, taktéž oceňuji smysl pro humor, výborné držení těla, oční kontakt a vnitřní magnetismus. Během své kariéry jsem se však již také přesvědčila o tom, že celá řada vlastností, díky nimž mě kandidáti zaujmou během přijímacího pohovoru, se postupem času stane důvodem, proč jsem nakonec s jejich pracovními výsledky nespokojená.

Je hrozně jednoduché přehlédnout, že se uchazečovi něčeho podstatného nedostává, když vás oslní stylem. I já sama jsem dala kolikrát přednost kandidátovi, který mě okouzlil, a ne tomu, který měl pro danou práci skutečnou kvalifikaci. A nejednou jsem pak musela po takové hvězdě, když nezvládla odvést, co měla, hasit požár.

Po této životní lekci cítím jako svou povinnost všechny varovat, že uspět u přijímacího pohovoru není totéž jako uspět v práci samotné. Podle Tomase Chamorro-Premuzice nejsem jediná, kdo má sklony podléhat energickým osobnostem a kdo se mnohokrát zmýlil a najal špatné lidi. Ve své nové knize Why Do So Many Incompetent Men Become Leaders? (And How to Fix It) (Proč se tolik nekompetentních lidí stává lídry (a co s tím dělat)?), se nezabývá ani tak nekompetentními lidmi, jako spíš tím, jak nebezpečné je podléhat charismatickým jedincům. Přitahují nás lidé, z nichž na hony vyzařuje sebedůvěra, lidé, kteří činí smělá prohlášení a kteří se netají velkými plány. Teprve až když s nimi pracujeme déle, kouzlo pomine a my zjistíme, že tihle sebevědomí, výřeční jedinci nejsou často schopni vyplodit nic kloudného. „Je velký rozdíl,“ píše Chamorro-Premuzic, „mezi povahovými rysy jako takovými a chováním, kvůli němuž si nás zvolí za lídra, a skutečnými dovednostmi a vlastnostmi, které jsou zapotřebí k efektivnímu vedení."

To samozřejmě neznamená, že bychom měli charizmatické lidi zcela odepsat — charisma je cenná vlastnost, obzvláště potřebná v některých vysokých pozicích, které jsou hodně na očích, například v akademickém prostředí, a také v době krize. Charisma však není zapotřebí pro každou pozici a taktéž to není ta úplně nejdůležitější vlastnost, pokud jde o pracovní pozice obecně. Když toto vše víme, proč nás stejně energičtí a charismatičtí lidé tak přitahují? Existují důkazy, že to má co dočinění s evolucí a signální soustavou. Allen Grabo, Brian R. Spisak a Mark van Vugt ve svém článku z roku 2017 nazvaném „Charisma as signal: An evolutionary perspective on charismatic leadership“ (Charisma jako signál: Charismatické vůdcovství pohledem evoluce) soudí: „Principem charismatického vůdčího postavení je umožnit běžným jednotlivcům, aby se schovali za svého vůdce, to jim pomůže překonat tíživou výzvu, která by pro ně byla jinak neřešitelná."

Takovýto přístup byl velice důležitý před stovkami let, kdy bylo třeba lovit zvěř a úkolem charismatických vůdců bylo všechny zmobilizovat, aby se zúčastnili lovu. Dnes však máme samoobsluhy. A co je ještě zásadnější – naše komplikované problémy se již nedají vyřešit tím, že budeme slepě následovat nějakého jednotlivce. Aby bylo možné postavit se všem spletitým výzvám dnešní doby, je zapotřebí širší perspektivy a většího množství informací.

Obdobně jako již není dnes v našem nejlepším zájmu zkonzumovat naráz co nejvíc kalorií, kdykoliv najdeme zdroj potravy, tak i naše tendence vybírat si na oko silné vůdce patří nejspíš k podobným evolučním přežitkům, které už nám v ničem neposlouží. Margarita Mayo, výzkumná pracovnice v oblasti vedení a organizačního chování, zjistila, že na charismatické vůdce se obracíme vždy, když pociťujeme úzkost a nejistotu. Kdykoliv se nacházíme v těžkostech, toužíme po tom, aby nás někdo „zachránil“ a nabídl nám snadné řešení. Možná právě proto vyhledáváme takové jedince, kteří toho spoustu naslibují, kteří zdánlivě disponují nadpozemskými schopnostmi či prostě jen vystupují tak, že se díky nim v dané situaci cítíme lépe.

Podobné příklady nalezneme i v národní politice a taktéž je to patrné u nejrůznějších vedoucích pozic na školách a univerzitách. A to představuje problém.

Vzhledem k tomu, že problémy, jimž dnes akademická půda (vyšší vzdělání) čelí, se s největší pravděpodobností budou spíš prohlubovat a ne naopak, nazrál čas začít kriticky přemýšlet o tom, jací lidé mají ty nejlepší předpoklady k tomu, aby nás provedli velice nejistou budoucností. Potřebujeme lepší komunitní fungování a méně hvězdných výšin.

Výzkumy v organizační oblasti opakovaně prokázaly, že skromní vůdci vykazují mnohem lepší výsledky než silné osobnosti, protože prvně jmenovaní podporují spolupráci a umí ocenit přispění druhých. Skromnější vůdci taktéž s mnohem menší pravděpodobností vyzradí v nejisté době důvěrné informace.

V článku nazvaném „At the Helm, Kirk or Spock? The Pros and Cons of Charismatic Leadership“ (U kormidla Kirk, nebo Spock? Výhody a nevýhody charismatického vedení) dospěl Benjamin E. Hermalin, profesor finančnictví a ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley k názoru, že máme často sklony k tomu nahrazovat skutečnou akci šarmem a tajit špatné zprávy, abychom udrželi ovečky pozitivně nabuzené. Když však proplouváme neklidnými vodami, je potřeba více upřímnosti, nikoliv méně.

Pokud tedy snáze propadáme kouzlu lidí, kteří pro nás nejsou dobří, jak pak tuto skutečnost odhalit během přijímací procesu? Jak potlačit přirozenou inklinaci k charizmatickým uchazečům, kteří mohou být v konečném důsledku pro naše záměry zkázou? Pro začátek mějte na paměti vlastnosti, které na nás nejvíce působí, a také to, jak mohou tyto vlastnosti ovlivnit Váš úsudek, pokud jde o uchazečovu inteligenci, analytické uvažování a vůdčí schopnosti.

Buďte mnohem pečlivější v posuzovaní doporučení a kvalifikací jednotlivých uchazečů. Potřebujete se dozvědět mnohem více o tom, co dělali v minulosti, a nezaměřovat se pouze na to, co naslibují do budoucnosti.

Důležité také je: Je potřeba zjistit, jak uchazeči uspějí v případě komplikovanějších výzev. Mají dost energie na to, aby překonali i hodně těžké situace? Dostatečnou šíři intelektuálního záběru, aby zvládli i komplexnější problémy? Mají na to podělit se o důvěru? Mají v sobě dost pokory na to, aby byli schopni vidět v pravém světle i perspektivu ostatních? Na to, abychom na tyto otázky dokázali správně odpovědět, však nestačí povrchní hovory a nahodilé otázky typu: „Tak nám povězte, jak si představujete správný systém vysokoškolského vzdělávání?“ či „Čeho si myslíte, že dosáhnete, během prvních 180 dní?“ Takovéto otázky totiž jen málokdy odhalí něco ze skutečných vůdčích schopností kandidáta.

Představte si kupříkladu, že se kandidátů zeptáte na to, jak během své kariéry zvládli (nebo by zvládli) nadcházející organizační krizi. Zkušený, kompetentní kandidát, mající na zřeteli fungování celé společnosti, začne popisovat plány, jak je potřeba oslovit inteligentní spolupracovníky s odlišnými názory – je nutné se vyptávat, zhodnotit celkovou situaci, zvážit několik možných scénářů a zkusit různé strategie. Přehnaně sebevědomý a charismatický uchazeč bude až příliš často spoléhat pouze na instinkt, jenž ho povede, a bude upřednostňovat toliko jednotný postup. To by sice byla správná volba při stopování čtyřnohého zvířete, ale již mnohem méně bude tento postup fungovat v případě řešení fiskálních nebo politických problémů v byznys sféře vysokého školství.

Protože o sobě vím, že mám slabost pro okouzlující osobnosti, stalo se již pravidlem, že to všem otevřeně přiznám, kdykoliv jsem požádána, aby vedla pohovor s uchazečem nebo pomáhala ve výběrové komisi. Mnoho mých kolegů mě již slyšelo říkat: „Snadno podléhám okouzlujícím lidem, proto potřebuju, abyste za mě zjistili, zda je dotyčný skutečně chytrý, nebo mě jen zhypnotizoval.“

Vůbec na to nejsem v takových chvílích pyšná, ale vzápětí obvykle hned následuje zásadní konverzace, díky níž mnohem pečlivěji prověřujeme vše, co od druhých slyšíme, jako například: „Okamžitě si mě získala“ nebo „Ve chvíli, kdy vkročil do místnosti, jsem se uklidnil“. Přesně takové komentáře bývají kolikrát důkazem toho, že jsme podlehli něčímu kouzlu a že nás podvědomé preference nutí upřednostňovat styl před podstatou.

Allison M. Vaillancourt je vice prezidentkou pro obchodní záležitosti a HR na Univerzitě v Arizoně, taktéž je výkonnou profesorkou na tamější Fakultě politických a veřejných studií. Její dřívější sloupky zaměřené na kariéru v administrativě naleznete ZDE.

Are we to captivated? Originální znění článku - https://www.chronicle.com/article/Are-We-Too-Captivated-by/246722

Pracovní příležitosti
Výpis článků

Proč se registrovat na Executivejob.cz?

  • Získáte u nás možnost reagovat na seniorní manažerské pracovní příležitosti
  • Registrace je u nás zdarma a zabere Vám maximálně 3 minuty
  • Můžete využít neviditelného režimu, nikdo se nedozví, že hledáte novou kariérní výzvu
  • Získáte 10% slevu na všechny naše služby
  • Budete na očích - spolupracujeme s 15 top headhuntery v ČR
  • Změníme Vaše hledání nové kariérní výzvy v zážitek