Díl 2. Michal Krčmář: Jak jsem chtěl být marketingovým ředitelem Bageterie Boulevard

Pan Cichoň se celý pátek neozval. Není slušné rušit o víkendu, takže jsem v pondělí odpoledne poslal zdvořilostní SMSku, jestli se můžeme domluvit, jak budeme postupovat dál. Pan majitel volal v pondělí večer se slovy: „no, víte, já vlastně nevím, jestli tu pozici marketingového ředitele chceme dát někomu z ulice. Víte, není pravda, že si marketing dělám sám, jak říkala kolegyně na prvním pohovoru, mám tu tým asi dvaceti lidí a mezi nimi je spousty ambiciózních členů, kteří zde jsou dlouho a zaslouží si tu pozici stejně jako vy. Mám pro vás návrh. My vám pošleme nabídku na nižší pozici, postavíme vás všechny na stejnou startovací čáru a za půl roku se rozhodneme, kdo bude marketingovým ředitelem BB. Chcete hned dělat ředitele nebo souhlasíte s mým návrhem?“ Říkám, že mě to trochu překvapilo, když vypsali pozici na marketingového ředitele, kterou teď vlastně nechtějí obsadit, ale že jsem hráč, a proto nabídku přijímám, ať mi, prosím, pošlou detailní popis pozice. Pan majitel potvrdil, že to ihned zařídí a že děkuje za vstřícnost, že je vidět, že o to skutečně stojím.

Monitoring trhu podle webu, SoMe a veřejných reviews.

Feeling graf na základě koeficientu reviews a pocitu z online prezentace a komunikace. Vše vlastní nápady.

Ve středu 28. června přišla z HR nabídka na pozici „creative manager“, kde byl rovněž podrobný popis pozice a firemní organigram, abych měl představu, kde se moje pozice nachází ve firemním stromě. Opět jsem trochu překvapen. Pozice se nachází ve třetím manažerském levelu marketingového oddělení a spadá pod ní jeden grafik. Dle popisu pozice bych měl zodpovídat za správnost tiskovin, které odchází na jednotlivé provozovny a zajistit hladký průběh logistiky. Nevidím tam moc korelaci s názvem „creative manager“ a vnímám tuto pozici spíš jako accountskou a hlavně výrazně juniorskou, za kterou platit mě s dohodnutými penězi je dost neefektivní. Zase jsem to překousnul a šel dál bojovat o pozici ve vysněné firmě.

Věřil jsem ve vlastní zkušenosti, kreativu i dravost, takže jsem napsal pár doplňujících dotazů a závazně nabídku přijal s informací pro paní z HR, která už se vrátila z dovolené, že jsem ostatní nabídky na práci odmítnul a kdy se tedy můžeme domluvit na nástupu, jestli to stihneme od července. Paní z HR mi volala s nepříjemným zabarvením v hlase, že jsem rozhodně neměl nic rušit, že si ještě musí ověřit reference a musím se potkat s mojí přímou nadřízenou, která definitivně rozhodne, jestli mě firma BB přijme či nikoliv. Říkal jsem „aha, vy jste mi ale poslala závaznou nabídku a já ji přijal“. Značně nervózní paní z HR mi odpověděla, že nabídka rozhodně není závazná, ale obecná“.

Pár myšlenek na zlepšení, vycházejících ze stávajícího brandu. Citát jsem viděl na kavárně na Vinohradské, je jen ilustrativní, šlo tam o princip používání claimů.

V pátek 30. června mi paní z HR odpověděla e-mailem na doplňující dotazy z poloviny s tím, že zbytek mi řekne moje budoucí přímá nadřízená. Zároveň poslala paní z HR večer e-mail, ve kterém se dožadovala tří referenčních kontaktů a poslala informaci, že domluví schůzku s mojí budoucí nadřízenou, jmenovat ji budu iniciálami „paní MH“. Obratem jsem poslal 4 referenční kontakty, dva na nadřízené z posledních prací, jeden na dlouholetého kolegu, hierarchicky podřízeného, a jeden na dlouholetého externího business partnera.

V pondělí 3. července jsem ještě doposlal osobní letošní testamonial, ve kterém mám uvedeno 8 externích referenčních textů. Odpověď z HR přišla v pátek 7. července se slovy, že jsou teď dovolené a že budou mít čas si referenční kontakty ověřit až v týdnu od 17. 7. A najednou se objevila další nová osoba z HR, už třetí. Ta mi poslala e-mail, že mám prokliknout nějaký online formulář a do něj doplnit veškeré osobní údaje do smlouvy, protože k nim od srpna nastupuji. Aha. Zdvořile jsem odepsal, že poslední informace od první dámy z HR byla, že si musí ověřit tři reference, musím se potkat s mojí budoucí přímou nadřízenou a pak se teprve rozhodne, jestli mě firma přijme či nikoliv. Že v tomto případě mi přijde trochu nevhodné kamkoliv zadávat své osobní údaje a jestli s tímto můžeme počkat, až budu mít finální potvrzení. Odpověď jsem nedostal, formulář jsem tak samozřejmě nevyplnil.

Je libo bagetu s trhaným masem a s ní unikátní letní festival v roztrhaných hadrech se špičkovou gastronomií? První na světě bychom udělali tento netradiční nápad.

Ve středu 12. července mi přišel e-mail od mojí budoucí nadřízené, který se v předmětu jmenuje „krčmář“. První dáma z HR v něm původně prosí paní MH, aby se se mnou sešla. Trochu neuctivé, ale chápu, asi nebyl čas přemýšlet za roh. Volám mé budoucí přímé nadřízené paní MH, která zní velmi mile a vstřícně a domlouváme si schůzku na čtvrtek 13. července odpoledne. V den schůzky mi ovšem paní MH volá, že se jí to nehodí a že by to potřebovala přesunout o jeden den, na pátek 14. července odpoledne. Souhlasím. V pátek dopoledne mi přijde SMSka, že se jí to nehodí, protože má meeting (v pátek odpoledne v 15:30 o prázdninách, to je jasný, ne?) a jestli se můžeme domluvit na pondělí 13:00. Píši, ano, tak snad už se to podaří. V pondělí dopoledne píše paní MH, že se jí to nehodí a jestli se můžeme potkat až v 16:00 na jedné z provozoven v centru. Píši jí, že se mi to hodí až v 17:00. Potvrzujeme si hodinu a místo. Odpoledne v 16:00 píše paní MH, že se jí to nehodí v centru, jestli se můžeme potkat na centrále v Hloubětíně. Odpovídám, že tedy ano. Že tam zajedu. Všímáte si mé trpělivosti, chladné hlavy a zdvořilého vystupování?

Vyrazil jsem tak do Hloubětína, kde jsem byl v 16:50, deset minut před domluvenou schůzku. Na přesnost si dávám velký pozor. Na rozdíl od BB, kde se ani tentokrát nic nezměnilo. Slečna na recepci mě opět usadila na koženkovou lavičku, nabídla mi vodu do papírového kelímku z automatu a já seděl a čekal. V 17:03 přišla mladá slečna recepční a ptala se mě nejistě: „S kým, že jste říkal, že máte tu schůzku?“ Odpověděl jsem znovu, že s paní MH. Slečna říká „no, počkejte, ta ale přeci sedí na jiné budově, to musíte jít ven, doleva, dozadu, za roh a doprava.“ Požádal jsem slečnu, že jsem v areálu jinde ještě nebyl a jestli by byla tak laskavá a mohla mě doprovodit, že už je čas mojí schůzky a nerad bych někde bloudil. Slečnu to evidentně zaskočilo, ale vzala poštu na vedlejší budovu a šla se mnou. V 17:06 mě posadila na malou recepci ve vedlejší budově, kde místní, jiná slečna recepční, říká: „Zdravim, za kym dete?“ Znovu jsem ji vše řekl. Slečna zvedla mobil a volala paní MH, že jsem na místě. Odpověď jsem očekával: „Paní MH se prodloužil meeting, omlouvá se za zpoždění, za chvíli si pro vás přijde“.

Nápad na SoMe challenge a engagement TG. Fotky vygenerovala AI.

Takže jsem opět čekal. Za tu dobu jsem si stihnul všimnou všech přetékajících odpadkových košů se žlutými papíry BB, kterým odpovídal i zápach na recepci. Ale co, jsem v BB, musím si zvykat, asi to zde fasují k obědu. Za dobu mého čekání prošlo recepcí pár lidí, kteří se slečnou recepční prohodili pár slov a bez zájmu, že zde někdo čeká, možná budoucí kolega, si stěžovali na firmu a lidi v ní. To jsem zažil naposledy ve Fortuně a myslel jsem si, že už mě to nikdy nepotká. Omyl. Po půlhodině, kdy jsem se bavil koši a stěžujícími si kolegy jsem se dočkal. V 17:34 pro mě přišla paní MH a odvedla mě krátkou cestou do zasedačky. Zasedačka byla neuklizená a na chodbách byl neskutečný nepořádek. Paní MH říká „neděste se, my se stěhujeme“. Říkám „kam, do Dejvic? (těžil jsem z informací z HR)“. Paní MH říká „ne, jen do jiného patra“ a pořád se tomu chichotala.

Sedli jsme si tak do neuklizené a nevyvětrané zasedačky (nejsem cíťa, ale tohle chtělo fakt otevřít okno), do které nám asi dvakrát neurvale bez zaklepání vtrhnul nějaký kolega s dotazem na paní MH. Ta mu odpovídala bez ohledu na skutečnost, že jsme spolu vedli rozhovor. Už jsem toho měl skutečně dost, a tak jsem se uvolnil a začal vše brát s nadsázkou. Paní MH si chtěla povídat. Asi si nemá s kým povídat doma ,tak hledala kamaráda na pokec. Povídala si se mnou téměř dvě hodiny a mým cílem bylo z ní vytáhnout co nejvíc informací. Podařilo se, studium psychologie se vyplatilo. Paní MH mi vlastně řekla vše, co jsem potřeboval o „mojí“ budoucí firmě vědět. Dozvěděl jsem se tak, že paní MH je ve firmě dlouho, je spokojená. Několikrát zdůraznila, že „jí se s panem majitelem dělá dobře“ a oklikou jsem zjistil, že většina kolegů tuto myšlenku nesdílí. Paní MH dostala z HR oddělení informaci, že jsem už závazně přijatý a že si má vlastně se mnou jen neformálně popovídat. Byla překvapená, když jsem jí řekl, že ona má udělat rozhodnutí, jestli mě chce v týmu nebo ne.